Cesta na tuto návštěvu byla plná překvapení. Ač byl konec dubna, na Vysočině se sypal sníh, na Hané, kam jsem mířila, ale vládlo jaro a svítilo sluníčko. Další přišlo, když se otevřela brána a nabídl se mi pohled na elegantní dřevostavbu, která od silnice není vůbec vidět. Ještě hezčí podívaná se pak nabízí ze zahrady, chlouby majitelů. Hotový ráj. Člověk by neřekl, že tu ještě nedávno stával rozlehlý starý mlýn a pozemek připomínal džungli.

První dům postavil Václav před 30 lety, tehdy ovšem vlastníma rukama s jedním zedníkem. Pomáhal mu jen bratr, otec a matka a stavba se natáhla na dlouhých šest let. „Na stavbě jsem trávil čas každý den po práci až do večera a o víkendech celé dny, to už bych nikdy nechtěl opakovat," vzpomíná na tehdejší zážitky. Pustit se do stavby znovu tak pro něj bylo docela těžké, zvláště v dnešní turbulentní době. Navíc jsou on i jeho žena Pavla pracovně hodně vytížení. Když tedy padlo rozhodné slovo, věděli, že chtějí stavět rychle a na klíč. Proto začali uvažovat o dřevostavbě, u které dnes ani nemusíte poznat, že nejde o cihlový dům. Na pohled mohou vypadat úplně stejně. „Díval jsem se na používané materiály, ověřoval si tepelné, hlukové a izolační vlastnosti dřevostaveb, životnost těchto domů a další zásadní věci," popisuje Václav. To, co zjistil, ho příjemně překvapilo. Ohledně stavebního materiálu tedy bylo jasno. „Rozlousknout" bylo potřeba také velikost domu. „Žena chtěla menší, já byl pro větší, u kterého jsme nakonec i skončili," vzpomíná. Počítali se zázemím pro děti, každý z nich má totiž dvě, byť už odrostlé. Nakonec se také shodli na tom, že velikost musí přizpůsobit i svému životnímu stylu. Pavla pracuje z domu, Václav pracovně hodně jezdí, kanceláře má na několika místech po republice a jednu chtěl mít i doma. Další prostor si přáli vyhradit společnému koníčku – hudbě, kterou poslouchají často a pokud možno hodně hlasitě. Když měli tyto základní představy utříděné, přišel na řadu výběr samotného domu.

Trefa do černého

Nechali si poslat čtyři katalogy s projekty dřevostaveb. Společně jimi listovali, ale žádný dům je na první pohled nezaujal, nesplňoval jejich očekávání, až v posledním katalogu a až ten úplně poslední. Byl to typový patrový dům Inspirace, který zahrnoval vše, co si představovali. Jen hezké obrázky jim ale pro definitivní rozhodnutí nestačily, chtěli se přesvědčit osobně, že jim dům bude opravdu vyhovovat. Jako podmínku si proto dali, že chtějí vybranou dřevostavbu vidět reálnou, již postavenou, a mluvit s majiteli, kteří v ní už alespoň rok bydlí. „Měli jsme štěstí, dva tyto domy už byly realizované a majitel na Kladensku, známý český hokejista, k naší návštěvě svolil. Bydlení v dřevostavbě si pochvaloval," říká Václav. Přesvědčila je i technologie „sendvičových stěn". Konstrukční systém Thermo-Protect, který udržuje stabilní teplotu v létě i v zimě, používá realizační firma už přes 50 let. Dlouhá tradice na trhu byla dalším důvodem k rozhodnutí. Firma působí v Rakousku a Německu více než 50 let, u nás přes 30 let. A kromě tisíců rodinných domů postavila například v italském Pragelatu olympijskou vesničku pro 20. zimní olympijské hry, které tam probíhaly v roce 2006.

Na místě starého mlýna

Bylo tedy rozhodnuto. Zbývalo dořešit pozemek, na který by se vešel dům s plochou 25 na 15 metrů a ještě zbyl dostatek místa pro prostornou zahradu, což se ukázalo jako poměrně tvrdý oříšek. „Navštívili jsme spoustu míst po celém okrese, vždycky jsme tam přijeli a řekli si, jestli bychom tam chtěli, nebo nechtěli žít. Některé jsme vyloučili hned, u jiných jsme zkoušeli, jak by na ně šlo dům ‚posadit', ale u žádného to nedopadlo k naší spokojenosti," vypráví Václav. Hledali tedy dál, pravidelně sledovali inzerci, ale na obzoru nebylo stále nic. Nakonec je k cíli přivedla náhoda. Na letní dovolené před třemi lety totiž Pavlu napadlo, že se podívá nejen na pozemky, ale i na nemovitosti. Narazila přitom na inzerát na prodej starého mlýna s velkým pozemkem přímo v lokalitě Olomouckého kraje, kde celou dobu hledali. Z kraje oba pochází a chtěli tu žít i nadále. Rovnou na dovolené volali realitnímu makléři a po návratu domů se na místo jeli podívat. „Stál tam starý mlýn, původně z roku 1842, byla tam také velká stodola, chlévy, stáje, garáž a dílna, mandl na prádlo a obrovská zahrada, za plotem koně. Vodní náhon už byl ale před desítkami let zasypaný," říká Václav. Místo se jim hned zalíbilo, mělo svůj genius loci. Z katastru si proto vytáhli mapu, vzali si čtverečkovaný papír, zakreslili na něj dům a zkusili ho na pozemek „posadit". Sedl tam perfektně.

Nejdřív bourat, potom stavět

Z původního mlýna chtěli majitelé alespoň něco málo zachovat, bohužel to statika stavby nedovolila. Zůstal tak jen kus jedné obvodové zdi, která dnes nahrazuje část plotu, a starý sklep posloužil jako základ pro vinný sklípek. Václav je totiž vinař, k tomuto koníčku ho přivedl tatínek. Stavba tak oproti původním představám začínala bouráním, velká část materiálů ale našla nové využití. 45 tisíc cihel odvezli do Château Valtice, kde kolegové vinaři právě stavěli nový sklep, malá část se použila i na vlastní sklípek. 678 tun cihel rozdrtili a použili do základů domu. Přesto zbylo ještě pár desítek tun, které bylo nutné vyvézt na skládku. Zbytek pozemku byla jedna obrovská džungle. Vykáceli proto desítky starých stromů, které již bohužel nebylo možné s ohledem na jejich stav zachránit, a také všechny náletové keře. Do práce se zapojila celá rodina, takže kácení a bourání pomocí firmy zabralo jen neuvěřitelné čtyři měsíce. Následně se muselo dovézt asi 1 200 tun hlíny, aby bylo možné dorovnat terén, a dalších zhruba 100 tun materiálu na dotvoření celého okolí domu a zahrady.

Vychytaný projekt

Mezitím již s dodavatelskou firmou dotahovali projekt. „Trefili se nám do vkusu, projekt je perfektně promyšlený, skoro nic jsme neměnili," popisuje Václav. V přízemí je garáž, hlavní obývací prostor s kuchyní a jídelnou, dvě pracovny a hudební místnost, kterou na doporučení dodavatele udělali odhlučněnou. Ani večer tak nikoho v domě neruší, když si manželé pustí hudbu pořádně nahlas. V patře je ložnice s koupelnou a vytouženou šatnou a dva další pokoje. „Všechny detaily domu včetně těch v interiéru, jako jsou podlahy, obklady v koupelnách, barvy stěn a podobně, se také ladily dopředu. Ve vzorkovně v Praze jsme strávili celý den, úplně nás to vyčerpalo," směje se při vzpomínce Pavla. Z detailů si na doporučení realizační firmy nechali udělat světlovod, který prosvětluje galerii nad schodištěm. Jedinou zásadní úpravou typového projektu tak bylo nahrazení ploché střechy sedlovou, která mezi okolní stavby lépe zapadne. Manželé si nechali připravit jen základovou desku, o zbytek se už kompletně postarala realizační firma. Desku zvládli udělat o měsíc dříve, než bylo ve smlouvě. Díky tomu se tak mohli věnovat úpravě terénu, výškový rozdíl od silnice ke konci zahrady je totiž dva a půl metru. Bylo potřeba postavit v zahradě opěrnou zeď, vybudovat sklep a vystavět ploty. Uprostřed léta 2022 „přijel" dům a začala samotná stavba. „Dopadlo to fantasticky. Stavbyvedoucí byl velmi vstřícný a dařilo se nám průběh stavby dobře koordinovat i s pracemi v zahradě a okolí domu, které jsme si zajišťovali sami, s jinými dodavateli," popisuje Václav. Než byl dům dokončený, na zahradě už bylo vybudované i jezírko, jehož součástí jsou balvany z nedalekého lomu. Ty ostatně našly své místo také na dalších místech zahrady a v předzahrádce. Vedle relaxační a okrasné části je ovšem část zahrady užitková, tady si majitelé pěstují zeleninu. A na zbývající volné ploše, kterou se chystají osázet letos, bude malý vinohrad, maliny a ovocné stromy. Pak teprve bude zahrada kompletní. Velká, hezká, ale vyladěná tak, aby na ní nebylo tolik práce a rodina si tu mohla příjemně užívat chvíle volna.

• Typ domu: nízkoenergetický
• Zastavěná plocha: 295 m²
• Užitná plocha: 251 m²
• Dispozice: 7+kk
• Konstrukční systém: prefabrikované sendvičové panely
• Zdroj energie / teplo: tepelné čerpadlo s podlahovým vytápěním
• Větrání: přirozené
• Součinitel prostupu tepla stěnou: U = 0,099 W/m2K
• Realizace: rok 2022, Haas Fertigbau s.r.o., www.haas-fertigbau.cz