Dům pro Lukáše a jeho rodinu vyrůstal postupně. Přístup „pomalu, ale jistě" umožnil nejen důkladně promýšlet všechny kroky, ale také financovat po částech, což bylo důležitým požadavkem. Původní přízemní dům o malé užitné ploše je zděný, zatímco druhá novější část má nosnou konstrukci ze dřeva, aby její realizace co nejméně negativně zasáhla původní stavbu. Cest k dřevěné konstrukci zkrátka vede nespočet.

S nápadem na nový dům přišel vlastně můj bratr, tehdy čerstvý držitel diplomu z fakulty architektury – já jsem v té době sháněl bydlení a on potřeboval nějakou referenční stavbu. Tak vznikl nápad dvoufázového rodinného domu.

První část byl vlastně dům nerodinný, rodinným domem se stavba stala až po realizaci druhé části. Dřevostavbu jsem nechtěl, nicméně pro druhou část byla zvolena kvůli menšímu zásahu do domu, který bude v době dostavby již obýván.

Rodinný podnik

Jelikož architektem je můj bratr, spolupráce probíhala velmi neformálně – u piva, přímo v ateliéru, ale i v terénu, protože jsme společně vybírali vhodný pozemek. Byl jsem tedy u prvních návrhů, na které jsem reagoval slovy „To ses zbláznil!" až po finální návrh „To je ono!".

Hlavním požadavkem byl nízký rozpočet, protože jsem si nechtěl brát obrovskou hypotéku. Proto také vznikla myšlenka stavby na dvě etapy. Zbytek byl už v režii architekta.

První (zděná) část byla dostavěna před dvanácti lety, dřevostavba vznikla až o sedm let později. Největším oříškem byl boj s úřady za to, abych si mohl postavit něco „jiného". Další drobné běžné peripetie během realizace už v porovnání s těmito překážkami nestály za řeč.

Praktický úhel pohledu

Žádná velká překvapení se po dokončení domu nekonala, dům jsem viděl na vizualizacích ještě před realizací a měl jsem dokonce i papírový model. Ale asi každý stavebník by udělal něco jinak. Celkově mi dům vyhovuje, nicméně třeba podlahové konvektory, které jsem na radu projektanta topení dal do ložnice, bych už nikdy nezvolil. Často diskutovaný problém s letním přehříváním řeším zatažením venkovních žaluzií a větráním jen v noci, pak se dá udržet příjemná teplota uvnitř i při déletrvajících vedrech. V přízemní zděné části bývá nicméně teplota znatelně nižší než v části dřevostavby. A to i přes to, že má zděná část na dnešní poměry slabé izolace.

Celková roční spotřeba elektrické energie nepřesahuje 8000 kWh. Kromě běžné spotřeby se elektrická energie používá na pohon tepelného čerpadla. Fandové nízkoenergetických a pasivních domů by byli asi zklamaní, ale já jsem vcelku spojený.

A čeho si na domě ceníme nejvíc? Velkých prosklených ploch, které zaručují spoustu světla a propojení se zahradou.

Zastavěná plocha: 105 m2
Užitná plocha: 150 m2
Spodní stavba: základové pasy
Konstrukční systém: přízemí – keramické tvárnice zateplené minerální vatou, druhé patro – rámová dřevostavba umístěná na ocelovém rámu
Tepelná izolace: minerální izolace, polystyren (zateplení chodby, podlahy, střecha přízemní části)
Fasáda: dřevěná větraná (sibiřský modřín)
Střešní krytina: PVC fólie + vegetační souvrství
Okna: dřevěná, dvojskla (přízemní část), trojskla (nadzemní část)
Podlahy: převážně dřevěná, betonová (zádveří, prádelna/kotelna)
Teplo: tepelné čerpadlo země–voda, doplňkový zdroj – krbová kamna
Skladba stěny (směrem zevnitř): přízemní část – omítka, keramická tvárnice 36,5 cm, minerální izolace 8 cm, provětrávaná modřínová fasáda nadzemní část – sádrokarton, OSB 12 mm, minerální izolace 35 cm / dřevěné trámy, provětrávaná modřínová fasáda
Projekt Ing. arch. Petr Bořecký
Realizace: 2004 přízemní část, 2011 nadzemní část, realizováno částečně dodavatelsky, částečně svépomocí (s dozorem stavby), bez generálního dodavatele