Monika a Martin jsou ze svého domu nadšení a nutno zdůraznit, že právem. Svůj typový dům o metr prodloužili a citlivým výběrem variabilních prvků a respektem k rázovitému charakteru slavné vesnice vyladili do nečekaně příjemného výsledku.

Nejlepší na našem novém bydlení je samozřejmě genius loci. Kersko milujeme. Na ohništi si pečeme buřty, pro pivo si skočíme do Hájenky, snídáme na terase. Pod stromy je tu příjemně i v největších vedrech. Drvoštěpím, občas si necháme přivézt dřevo na topení, které je potřeba nařezat a naštípat, v tom jsem se našel a hrozně mě to baví. Líbí se nám, že to tu v létě žije – přes týden je docela klid, zato o víkendu se to tu zaplní. „Se šípkovou, nebo se zelím" si občas lidi musejí sníst na silnici před Hájenkou, uvnitř ani na zahrádce není šance si sednout, místní tam proto chodí až večer.

Představivost na plné obrátky

Od dětství bylo mým snem mít svůj dům, který bude architektonicky zvláštní. Strýc architekt mi už jako klukovi ukazoval zajímavé stavby. Jenže s omezenými prostředky je to těžké, věděli jsme, že si nemůžeme moc vyskakovat. Takže jsme zvolili typový dům. Ale chtěli jsme, aby byl aspoň ve dřevě, aby sem zapadl... A když jsem ho poprvé viděl, ještě pod lešením, byl jsem naprosto nadšený. Výsledek předčil moje očekávání. Moc se nám líbí!

Stavba probíhala naprosto hladce, na rozdíl od toho, co předcházelo jejímu povolení. Chvíli se pochopitelně čekalo, až zatuhne základová deska, dům pak stál za patnáct dnů. To není normální, aby stavba byla na celém procesu to nejjednodušší a nejrychlejší!

Trnitá cesta k povolení

Původně jsme sháněli pozemek kolem Prahy, ale v rámci našeho rozpočtu se nám žádný nelíbil. Napadlo mě vypravit se do Kerska. Přijeli jsme sem a našli tady chatu s pozemkem na prodej. Ještě ten večer jsme se domluvili s makléřem. No a pak to začalo. Zjistilo se, že polovina původní chaty je nezkolaudovaná, takže vyvstal první problém: jak získat demoliční výměr na nezkolaudovanou stavbu. Další potíží bylo věcné břemeno na příjezdové cestě, ale naštěstí jsme se s majitelem domluvili. Na to, že jde o pozemek v lesním fondu, na kterém lze postavit pouze rekreační objekt, přišel až náš finanční poradce. Existuje jen jediná banka, která poskytuje hypotéky na rekreační objekty až do výše 120 procent, takže jsme neměli moc na výběr.

Jednáním s úřady jsme strávili neuvěřitelný rok a půl. Přitom je to typový dům, dřevostavba, nedokážu si představit projekt, který by měl být jednodušší na schvalování. K nám se chovali, jako bychom tu chtěli stavět skladiště jaderného odpadu. Na radu – ne moc šťastnou, jak se později ukázalo – jsme si nechali inženýring zpracovat firmou, která slibovala, že za dva měsíce bude vše vyřízené, ale za tu dobu se stihla jen rozhádat s úřednicí na stavebním úřadě, takže začaly vzájemné naschvály.

Terénní úpravy byly taky poměrně náročné. Začalo se bouráním původní chaty – takového malého, vetchého dřevěného domečku, který vypadal, že do něj strčíme ramenem a on spadne. Jenže se ukázalo, že základy z roku 1962 byly jako pro atomový kryt. Vyvezli odsud asi 20 m3 betonu, šest chlapů s mechanikou včetně bagru to bouralo tři dny.

Sousedi se původně báli, abychom si tu nepostavili nějakou obří haciendu, ale dnes naši stavbu chválí. Říkají, že sem náš dřevěný, malý dům hezky zapadá a oceňují, že jsme nevykáceli stromy, jak se tu, bohužel, občas stává.

Intuice v interiéru zafungovala

Máme rádi šedou, takže jsme ji pro interiér zvolili jako základní barvu, ale jinak jsme nad výběrem moc nespekulovali, vybírali jsme intuitivně. Hlavně proto, že možností se nabízelo tolik, až bylo nemožné si vybrat. Neříkám, že by bylo lepší mít výběr ze dvou typů kuchyňské linky nebo kachlíků jako dříve, ale současná nabídka je také extrém. Třeba u koupelen jsme chtěli vlastně jen to, aby obklady i zařizovací předměty byly od české firmy. Na barevné kombinace jsme pak docela rezignovali. Nakonec jsme prostě ukázali na jednu ze vzorových koupelen, která se nám líbila. Postupně se snažíme interiér doplňovat zajímavými kousky.

Připravila Agáta Jankovská
Foto Martin Zeman

Zastavěná plocha: 67 m²
Užitná plocha: 105 m²
Spodní stavba: základové pasy a monolitická deska včetně podkladního betonu
Konstrukční systém: stěnový sendvičový panel
Tepelná izolace: minerální vlna
Fasáda: minerální vlna + provětrávaná palubková fasáda
Střešní krytina: KM Beta Elegant, barva černá
Okna: plastová, zasklení trojskly
Podlahy: lamino, vinyl, keramická dlažba
Teplo: elektrické přímotopné panely, elektrický akumulační zásobník 160 l
Skladba stěny směrem zevnitř: sádrovláknitá deska Fermacell, instalační předstěna + tepelná izolace, dřěvený rám + tepelná izolace (minerální), sádrovláknitá deska Fermacell, dřěvený rošt + tepelná izolace (minerální), difuzní fólie, provětrávaná mezera, dřevěná palubka
Celková tloušťka stěny: 290 mm
Součinitel prostupu tepla U stěnou: U = 0,16 W/m²K