Na Šumavě, v těsné blízkosti lokální železniční trati si majitelé zrekonstruovali historickou roubenku
Dana D. Daňková | Pondělí, 21. září 2020 |
Roubenka tu na Šumavě stávala již před mnoha lety, pamatovala, když kolem jezdil vlak s uhlákem a parní lokomotivou. Dnes tu jezdí lokálka a roubenka, ač velmi podobná své předchůdkyni, je již druhá v pořadí. Obě však spojuje nejen podoba, ale, jak se ukázalo v jednom létě, také historie.
Od roubenky bylo vidět až na Boubín
Původní dům koupili Jan a Petra vlastně již jako ruinu. Jeho historii znali jen částečně – věděli, kdy byl postaven, jak dříve vypadal, ale nevěděli, kdo v něm žil. „V létě před dvěma lety sem přijelo auto, pán s paní," začíná vyprávět o neobyčejném setkání Jan.
„Nejdříve jen nesměle okukovali místo, pak pán přišel a řekl, že tu bydlel jako dítě. Přinesl obrovské album... Na těch fotografiích bylo vidět, jak byl tehdy les malý – od domu bylo vidět až na Boubín. Třešně, které jsme museli pokácet, byly tehdy v plné síle. Pán chodil po domě a vzpomínal, jak jim v místnosti, kde spali, přimrzala peřina ke zdi, jaká tam byla zima... Tady byl potok, tady si s kluky hráli a tady dělali dřevo... Byl velmi dojatý, vzpomínal, jak vždycky zastavil vlak a složili jim na pozemku uhlí. Najednou se ten dům jeví ve zcela jiném světle..."
Roubená část je postavena ze syrového smrkového dřeva ze zimní těžby. Byla vyrobena a sestavena v továrně v Sušici, poté převezena na místo a postavena již natrvalo. „I když jsme ve třetí zóně národního parku, neměli jsme se stavbou problém," vysvětluje Jan, „původní objekt měl číslo popisné, takže oficiálně šlo vlastně o rekonstrukci."
"Když opravíte starý dům nebo si pořídíte novostavbu ve stopě původního stavení, nemusí být připomenutí časů minulých tak překvapivé."
obr.: Nový dům je, stejně jako ten původní, vlastně poloroubenka. Stojí na zděném soklu, přední část je roubená, zbytek stavby je zděný a částečně obložený dřevem. Foto: Martin Zeman
obr.: V projektu bylo nezbytné vyřešit konstrukční spojení roubené a zděné části tak, aby při sesychání dřeva nedošlo k nežádoucím posunům. Foto: Martin Zeman
Dominantou prostorů roubenky jsou kachlová kamna
V hlavní denní místnosti stojí za pozornost kuchyně. „Korpus je z bílého lamina, dvířka a pohledové části jsou ze dřeva ze zámečku Buquoyů na Žofíně v Novohradských horách. Když tam bourali faru, bylo mi líto, že by takové pěkné dřevo přišlo vniveč, a také jsme pořád nevěděli, z jakého materiálu kuchyni udělat, podlahové fošny o průřezu 30 × 3 cm jsem si tedy vzal. Truhlář materiál odmítl zpracovat – zničil by si na něm stroje, přes zimu jsem ho proto zbavil hřebíků, pak nechal vyschnout, a když jsem dřevo očistil kartáčem, napadlo mě, že by se hodilo na kuchyni. Z kuchyňské linky mám radost, zřejmě i proto, že stála mnoho času a námahy – nejdříve mě a poté ještě truhláře."
"Dominantou prostoru jsou kachlová kamna, také stavěná na zakázku. „Kamnáři jsme řekli, jak bychom si ta kamna představovali, vybrali si barvu, on nám je od ruky nakreslil už i v měřítku, takže jsme si dokázali představit, jak budou vypadat, a vcelku rychle jsme se rozhodli."
Dalším zdrojem vytápění je tepelné čerpadlo. Důvodů pro jeho instalaci bylo hned několik – vytápění bazénu, temperování objektu v zimě, když důmnení obýván (výhodou je také možnost vytopit ho dálkově před příjezdem). Současně majitelé mysleli již také na to, že až zestárnou, nebudou moci třeba dřevem již topit a ztratili by tak možnost na chalupě pobývat.
obr.: Jaká by to byla masivní dřevostavba bez pořádných kamen! Nechybí ani zde. Protože se Jan a Petra rádi dívají do ohně, zvolili krbovou vložku. Kamna mají také přívod vzduchu zvenku - nejen pro dobrý tah, ale i pro případ, že by se rozhodli nainstalovat v kuchyni digestoř. Foto: Martin Zeman
obr.: Kuchyně dobře doplňuje celkový ráz domu. Korpus je z bílého lamina, dřevěná dvířka jsou vyrobena ze starých vyřazených prken, za nimi se však skrývá moderní vybavení. Foto: Martin Zeman
obr.: Společenská místnost, takzvaná sednice. Kromě kuchyně je zde i velký jídelní stůl s bytelnými židlemi a lavicí. Foto: Martin Zeman
obr.: Takzvaná sednice je opticky spojena z části prosklenou příčkou s bazénovou či relaxační místností, kde je bazén, sauna a rohová vířivá vana. Foto: Martin Zeman
Komentář majitelů
Kromě kuchyně, o které jsem mluvil, jsme natírali roubenku zvenku i uvnitř, a také podlahy. S nátěrem byl ale problém. Roubení jsem natřel barvou na doporučení tesařů, kteří stavěli roubenky v Srní (nachází se také v NP Šumava – pozn. red.). Jenže památkáři vyžadovali co nejtmavší odstín, nejlépe černý, protože dřív byly roubenky černé. Původní nátěr byl vodou ředitelný, další už syntetický, a na dřevě nyní tolik nedrží. A není to pouze tím, že jde o jižní, povětrnostními vlivy více namáhanou stranu. Teď stále přemýšlím, jak dřevo natřít, abych nemusel znovu spárovat. Samotné natření je otázka jednoho odpoledne, ale kvůli tomu, že jsou mezery vyspárované, je to problematické.
obr.: V podkroví jsou dva dětské pokoje, ložnice, dva pokoje pro hosty, větší koupelna se sprchovým koutem a samostatné WC. Nechybí ani herna s pingpongovým stolem, stolním fotbalem a šipkami, využívaná především, když je venku ošklivě. Foto: Martin Zeman
obr.: Určité kouzlo domu dodává také skutečnost, že on sám či jeho vybavení v sobě nesou své příběhy. Foto: Martin Zeman
Technické parametry
- Zastavěná plocha: 195 m²
- Užitná plocha: 149 m²
- Konstrukční systém: roubený, cihelné zdivo
- Ošetření stěn: interiér – lněný olej, exteriér – syntetický nátěr
- Teplo: kachlová kamna s krbovou vložkou, tepelné čerpadlo, radiátory
- Projekt: Ing. arch. Jan Míka
Ráda přicházím věcem na kloub, z čehož mé okolí někdy ztrácí nervy :-), a ráda se učím, v životě i v práci potřebuji tvořivost. Zajímá mne architektura, stavební technologie a funkční design
Vytvořeno v xart.cz
