Když dřevostavbu - tak s dřevěnou dlažbou
Petr Houška | Pátek, 13. duben 2012 |


Dřevěná venkovní dlažba – neshnije mi?
Téměř každé dřevo je víceméně náchylné na rozmary počasí, výjimku tvoří některá exotická dřeva. Například Guajak lékařský je nejtvrdší - nejtrvanlivější dřevinou na světě a podle toho je odvislá jeho cena. A tak se pro účely dřevěné dlažby většinou používá méně odolných dřevin. Podle umístění dlažby se volí dřevo smrkové, borovicové, modřínové a dubové. Jehličnaté dřeviny jsou ideální z pohledu ceny a útlumu provozního hluku. Listnaté dřeviny jsou mnohem trvanlivější, avšak díky své tvrdosti nejsou schopny tlumit zmíněný provozní hluk. Když se správně zvolená dřevina uloží do pískového či štěrkového lože a spáry se vyplní pískem, tak máme na dlouhá léta krásnou, funkční a příjemnou dlažbu.
Použití se meze nekladou
Když se budeme inspirovat historií, můžeme dřevěnou dlažbu položit prakticky všude. Téměř každý z nás navštívil nějaký zámek či hrad a narazil v průjezdu na dřevěnou dlažbu. Do těchto prostor se užívala hlavně z důvodu útlumu hluku od okovaných kol kočárů a kopyt koní. Dřevěné kostky mají od dávných dob své místo ve všech prostorech pro chov koní – pro jejich kopyta je měkké dřevo nejlepší z důvodu tepelné izolace a příjemnosti pro pohyb oproti betonu. Kolem domu najdou dřevěné kostky své uplatnění na všech pochozích i pojezdových plochách, a to včetně teras a garážových stání. V tomto případě je nutné dlažbu ohraničit obrubníky z téže dřeviny, aby nám neprorůstala vegetací a provozem nerozpadala do stran.
Rozměry a tvary
Podle použití je nutné zvážit nejen dřevinu, ale i rozměry. Když se jedná o plochy pochozí, jako jsou chodníčky či terasy, rozměry začínají na hodnotách 60 mm o všech stranách. S uvažovaným zatížením rostou rozměry – pro průjezdy jsou vhodné kostky o všech stranách 100 mm a výše. Běžně jsou čtvercového průřezu, vždy tomu ale tak být nemusí. Když není zatížení vysoké, je vhodné zanechat spáry zhruba 5 -10mm široké a horní hrany upravit sražením na úhel 45° či zakulacením. Při vysokém provozu je však lepší kostky klást bezespárově do zhutněného štěrkového či pískového lože. Tím nebude docházet k vyvracování kostek záběrem či brzděním pneumatik a trvanlivost bude po desetiletí nezměněná.