Dům v korunách stromů: Nevšední útočiště pro volný čas

Redakce | Úterý, 18. únor 2020 |

Malý domek ve větvích košatého stromu poskládaný z nejrůznějších kusů dřeva byl snem každého kluka. V bunkru ukrytém v husté koruně se krásně snilo, trucovalo i utíkalo před domácími úkoly. Stejný nádech romantiky mají i domy na stromech německého architekta Andrease Wenninga.

Na rozdíl od dětských bunkrů se však jedná o seriozní, byť přechodné nebo dovolenkové bydlení, které má být spíše než komfortním ubytováním splněním dětského snu, romantickou dovolenou nebo třeba jen pokusem o sžívání se s přírodou. Architekt těchto domků, Andreas Wenning slaví se svým originálním nápadem úspěchy nejen v německy mluvících zemích, ale i v Itálii, Maďarsku, Brazílii či Spojených státech.

Dům na stromě je vždy ze dřeva

Většina z domů na stromech jsou malé obytné jednotky srovnatelné svou velikostí s obytným přívěsem. Nejedná se o typové projekty, proto se každý domek přizpůsobuje nárokům a požadavkům klientů.

Ty nejluxusnější pak mohou být kromě ekologické toalety vybaveny i televizí, minibarem, telefonní přípojkou nebo topným panelem.

Základním konstrukčním materiálem je samozřejmě dřevo, nejčastěji modřín nebo douglasie, neošetřené nebo s povrchovou úpravou olejem, voskem, lakem či lazurou.

"Aby byly domky obyvatelné i v zimě, lze vnější plášť doplnit izolací z dřevovláknitých desek, ovčí vlny nebo kokosových vláken."

Jaké jsou izolace z ovčí vlny, konopí nebo dřevovlákna?

Dům strom nezatěžuje

V popředí zájmu je samozřejmě šetrný přístup k přírodě, takže na rozdíl od dětských bunkrů nejsou domy na stromech kotveny žádnou technologií, která by poškozovala živý organismus dřeviny. Nejčastěji se používají ocelová lana upevněná přes vysoce zatížitelné textilní popruhy, pomocí nichž se běžně zajišťuje stabilita vzrostlých dřevin.

Díky tomu se může strom volně pohybovat a bez omezení vegetovat. Podpěrná ocelová konstrukce pak zajišťuje stabilitu prostorově náročnějších projektů nebo v případě, že strom není dostatečně zatížitelný.

Foto: Andreas Wenning